Reportáž o pěstění: Gebr. Grootscholten

Mám před sebou spokojeného pěstitele. Povídáme si o obzvlášť pěkném pěstitelství, o pohnutém uplynulém roce a o budoucnosti. Onen spokojený pěstitel se jmenuje John Grootscholten. Začíná kouskem historie regionu Westland.

„Ten kus země, na kterém stojí tyto moderní skleníky, vlastníme v rodině už po staletí. Když byl můj dědeček mladý, pěstovala se v našem regionu především zelenina a ovoce. Westlandské hrozny byly vyhlášené a dědeček je také pěstoval ve speciálních sklenících. Když se ceny hroznů začaly stále víc tlačit dolů, napadlo ho, že by pod vinnou révou mohl pěstovat afrikány. Se svým člunem odplul na zeleninovou burzu a nechal tam prostě vydražit i ty afrikány. A ono to zabralo. Tak jsme se stali jedněmi z prvních westlandských pěstitelů záhonových rostlin.“

Jak byste čtenářům popsal vaše současné pěstitelství?

„My pěstujeme sezónní rostliny. Po celý rok máme vizuálně atraktivní produkty. Vrcholí to na jaře širokým sortimentem záhonových rostlin. Ty pěstujeme v květináčích s průměrem 10,5 cm a 13 cm. Jak vidíte, máme moderní vybavení. To je základem pro kvalitní práci. Snažíme se být spolehlivým partnerem pro lepší segment odborného obchodu. Velké slevové akce v supermarketech se k nám nehodí. Ročně vypěstujeme zhruba 6 milionů rostlin.“

Jaký byl pro vás rok 2020?

„V březnu se obchod náhle zastavil. Přesně ve chvíli, kdy jsme byli nachystaní na naše nejdůležitější týdny. Skleníky jsme udržovali v chladu, abychom zpomalili růst, a po dohodě s našimi dodavateli řízků jsme pokud možno stornovali objednávky řízkového materiálu. Pronajali jsme si kontejner, kam jsme házeli neprodané rostlinky.

Po 3 týdnech se dal obchod přece jen do pohybu. V tu chvíli jsme mohli všechny naše stávající pěstební plány hodit do koše. Ale s velkým nasazením se nám nakonec podařilo věci rozhýbat. Ten kontejner jsme nakonec ani nenaplnili, díky bohu. V zemích, kde se směla otevřít zahradní centra, jsme prodávali víc než kdy jindy. Podtrženo sečteno jsme letos přece jen prodali téměř tolik, kolik jsme si přáli. Jen doufám, že už se nikdy nebude opakovat ten způsob.”

Nehledě na uplynulý rok, jaké je to být pěstitelem?

„Mně se to moc líbí. Vytváříme krásné, živé produkty, z nichž mají lidé radost. Pochopitelně člověk jako pěstitel stojí před řadou výzev a rizik, ale naštěstí neřídím firmu sám. Za personál zodpovídá můj bratr Mark a společník Remy má na starost pěstění. Já se soustředím na celkové záležitosti a prodej. Nedělá mi problémy úkoly delegovat a pustit je z rukou. A máme personál, který u nás pracuje už dlouho, někteří třeba i 25 let.

Radost z práce je pro mě stejně důležitá jako výdělek. Vzhledem k tomu, že nám firma dělá velkou radost, tak nám vůbec nevadí pracovat na jaře, když je shon, sedm dní v týdnu. Moje žena pochází také z pěstitelské rodiny, takže je na to zvyklá.“

Máte velmi široký sortiment, jak zvládáte tolik rozličných kultur?
„Máme dlouhou tradici pěstování sezónních produktů. Pro nás je logické mít proměnlivé kultury a kultury mají pochopitelně také určité styčné body. Na to je nastaveno také naše vybavení. Máme například oddělené vodní nádrže. V každé nádrži je jiná směs vody a živin. Můžeme snadno nastavit, jaké oddíly dostanou určitou směs.“

Jaká je vaše vize budoucnosti?

„Letos v létě za námi přišel soused. Zda nemáme zájem koupit jeho skleníky… To si musí člověk pochopitelně dobře rozmyslet, ale zapadá to do naší vize budoucnosti. Pravidelně musím zákazníky buď odmítat, nebo přikupovat produkty z jiných pěstitelských farem. Chceme mít možnost rozšířit výrobu, třeba trio směsí (viz rámeček), které se prodávají velice dobře. Navíc firmu přijde posílit můj syn Rick.

Obchod je uzavřen. Nejdřív musíme zbořit stávající skleníky, a pak postavíme úplně nový komplex skleníků. V roce 2022 v nich začneme pěstovat a od roku 2023 můžeme distribuovat první rostliny.“

Published on: 16 února 2021